Činnost a působnost intervenčních center upravuje primárně zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-108, v platném znění, v ustanovení §60a. Intervenční centra dle tohoto ustanovení nabídnou pomoc osobě, jež je označena jako osoba ohrožená v úředním záznamu o vykázání, a to do 48 hodin od přijetí tohoto úředního záznamu. Pomoc intervenčního centra mohou vyhledat i osoby, v jejichž domácnosti k policejnímu vykázání nedošlo.
Pomoc obětem domácího násilí upravuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89, v ustanoveních § 751 a násl. Zákon zde upravuje pravomoc soudu na návrh osoby ohrožené domácím násilím omezit či vyloučit právo násilné osoby bydlet v domě nebo bytě maximálně na dobu šest měsíců.
Procesní aspekt soudního omezení práva bydlet v nemovitosti po stanovenou dobu upravuje zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2013-292, a to v ustanoveních § 400 a násl. Zákon zde upravuje náležitosti návrhu na nařízení předběžného opatření na ochranu před domácím násilím a specifika řízení o tomto návrhu.
Jednání násilné osoby nemusí mít vždy trestněprávní dosah. Incidenty domácího násilí mohou být vyhodnoceny jako některý z přestupků dle zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, v platném znění https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-251. Zejména se bude jednat o přestupky uvedené v ustanovení § 5 uvedeného zákona, a to přestupky proti občanskému soužití, jako ublížení na cti, ublížení na zdraví, příp. úmyslné narušení občanského soužití. Přestupky ublížení na zdraví a úmyslné narušení občanského soužití spáchané mezi blízkými osobami lze projednat pouze se souhlasem osoby přímo dotčené spácháním přestupku.
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2009-40, upravuje v ustanoveních § 198 a § 199 dvě skutkové podstaty trestných činů kriminalizujících násilné chování v rodině, a to týrání svěřené osoby a týrání osoby žijící ve společném obydlí. Dopustit se trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí může kdokoliv, manžel/ka, rozvedený manžel/ka, partner/ka, spolubydlící. V případě trestního stíhání násilné osoby není třeba, aby osoba ohrožená udělila souhlas s trestním stíháním. Pro naplnění skutkové podstaty trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí musí být naplněna podmínka společného obydlí, tedy je rozhodující faktický stav soužití násilné a ohrožené osoby. Dopustit se trestného činu týrání svěřené osoby může pouze ten, jenž vykonává ve vztahu k týrané osobě péči nebo výchovu.
Porušují-li násilné osoby policejní vykázání či předběžné opatření uložené soudem, dopouští se tímto buďto přestupku či trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání.